Paradox v našem životě a jak vypadá ten správný život?

Občas mi přijde, že se honíme za penězi a uniká nám ten skutečný život. Mám chuť praštit s prací a žít skromně v malé chaloupce blízko přírody, užívat si obyčejných věcí - třeba jak hezky kvete louka a zpívají ptáci anebo si zajít k potoku, sednout si na břeh a koukat se za zurkotu vody pánu bohu do oken a nad ničím nepřemýšlet - maximálně nad tím, jak je ten život krásný... Jako tenkrát, když jsem byla s taťkou v Modlivém dole ve Svojkově, lehla jsem si na lavičku, pod hlavu si dala ruce, nechala si nahřívat staré kosti sluníčkem, poslouchala jsem opeřence co cvrlikali v korunách stromů a já se na jejich království ze zelených listů dívala a kochala se (obrázek přiložen :-) To vám byla taková slast a lahoda, nechtělo se mi vůbec odejít a nejraději bych tímto způsobem proležele a prolenošila celé odpoledne :-)



Jak jsem relaxovala a náramně si to užívala...



Modlivý důl a to, co jsem viděla, ležíc na lavičce :o) No není to krása? :-)




A tento příběh jsem nalezla, ani nevím kde, na internetu. Přijde mi to jako zdárný příklad toho, jak lidé v současné době žijí....


V malé mexické vesničce přirazila ke břehu loďka. Americký turista chválí mexickému rybáři kvalitu jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo, než to nalovil.„Ne moc dlouho,“ odpověděl rybář.„Tak proč jste tady nezůstal chytat o něco déle a nenachytal těch ryb víc?"Mexičan vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro jeho potřeby a potřeby jeho rodiny dostačující.„Ale co děláte ve zbylém čase?“„Vstávám pozdě, trochu rybařím, hraji si s　dětmi, mám siestu s　manželkou, večer se jdu do vesnice podívat za přáteli dát si pár panáků, zahrát si na kytaru a zazpívat pár písniček… Mám plný život…“Američan ho přeruší: „Mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoci. Začnete tím, že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, které ulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem si můžete dovolit větší loď, pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilu rybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům můžete obchodovat přímo se zpracovatelskými závody nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sám otevřít. Můžete pak odjet z　téhle malé vesničky do Mexico City, Los Angeles nebo třeba do New Yorku. Odtud pak můžete řídit obrovský podnik.“„Jak dlouho to bude trvat ?“ ptá se Mexičan.„Dvacet, možná pětadvacet let,“ povídá Američan.„Co potom? Teď to začne být opravdu zajímavé,“ směje se Američan. „Až se vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat sklady a vyděláte miliony!“„Milióny? Skutečné? A potom?„Potom můžete jít do důchodu, usadit se v malé vesničce blízko pobřeží, dlouho spát, hrát si dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávit večery popíjením s přáteli.“

......... :o)